U Jirky – Z mého života

Dneska jsem si udělal malý výlet do Modřanské Rokle. Takový fotovýlet. Musím přiznat, že dnešní procházka se povedla. Člověk se krásně uklidnil a přišel na jiné myšlenky. Že stanice Želivského jsem linkou 150 vyrazil na zastávku Písecká. Pro mou blbost jsem si neuvědomil, že stanice je na znamení a tak jsem přejel. Naštěstí to nebylo daleko od sebe. Když na Písecký, ze strany od centra, přejděte, nebo podrjdete podchodem, na druhou stranu, spatříte druhou asfaltku, jenom se jí chytit a za pět minut jste v úžasné rokli. Když jsem vycházel, byla mlha. Teprve pak se vyjasnilo.…

Mám ty nedělní rána rád. Člověk nemusí vstávat brzo, ve čtyři hodiny, ale může si přispat třeba až do šesti hodin. A jako každou neděli jsem si tuto neděli rovněž přispinkal. Vstával jsem hluboko po šesté hodině, někdy po půl sedmé. Prospal jsem vycházející podzimní slunce, což mi pochopitelně mrzelo. Po probuzení malou chvilku koukám do zdi a počítám pavučiny. Jo, žádná nepřibyla, ani nezmizela. Opatrně se posadím na postel, což je pravidelný povel pro kocoury, kteří přiběhnou a začnou se mi otírat o nohy. Honzík dokonce do mého kolena dává hlavičky. Mimochodem to dává i do mé skutečné hlavy když ležím a on má možnost, nebo když jsem u té vyšší komody, nenápadně se přiblíží a bum.
Po tomto ranním rituálu …

Pokračování článku