U Jirky – Z mého života

Mám ty nedělní rána rád. Člověk nemusí vstávat brzo, ve čtyři hodiny, ale může si přispat třeba až do šesti hodin. A jako každou neděli jsem si tuto neděli rovněž přispinkal. Vstával jsem hluboko po šesté hodině, někdy po půl sedmé. Prospal jsem vycházející podzimní slunce, což mi pochopitelně mrzelo. Po probuzení malou chvilku koukám do zdi a počítám pavučiny. Jo, žádná nepřibyla, ani nezmizela. Opatrně se posadím na postel, což je pravidelný povel pro kocoury, kteří přiběhnou a začnou se mi otírat o nohy. Honzík dokonce do mého kolena dává hlavičky. Mimochodem to dává i do mé skutečné hlavy když ležím a on má možnost, nebo když jsem u té vyšší komody, nenápadně se přiblíží a bum.
Po tomto ranním rituálu …

Pokračování článku